Masožravá bestie z laminátu a Švankmajerovo umění: Jak se točila Adéla a co dalo štábu nejvíc zabrat
Slavný americký detektiv Nick Carter přijíždí do secesní Prahy vyřešit případ, nad kterým místní policie jen bezradně kroutí hlavou. Režisér Oldřich Lipský a scenárista Jiří Brdečka stvořili v roku 1977 parodii, která sází na černý humor, absurdní vynálezy a jednu mimořádně hladovou rostlinu. S rozpočtem, který ze snímku udělal jeden z nejnákladnějších československých projektů své doby.
📼 SOUČÁST SPECIÁLU: PITVA TELEVIZNÍCH LEGEND
Tento článek je součástí naší rubriky, kde pitváme televizní hity našeho mládí. Zjistěte, jaké drby a bizáry se skrývaly za kamerou vašich oblíbených pořadů.
CHCI DALŠÍ DRBY ZE SERIÁLŮ →Jak vyrobit obří Adélu z obyčejného laminátu a molitanu?
Největší produkční výzvou celého filmu Adéla ještě nevečeřela bylo uvést do chodu samotnou Adélu. V éře bez digitálních efektů musela masožravá rostlina fungovat mechanicky, což dalo barrandovským dílnám pořádně zabrat. Její obří tělo a otevírací tlama byly vyrobeny z laminátu a molitanu, přičemž vnitřní mechanismus ovládali skrytí technici pomocí lanek a táhel. Kdykoliv měla Adéla někoho pozřít, musela se konstrukce složitě uvádět do chodu ručně, což vyžadovalo hodiny trpělivosti a absolutní přesnost celého štábu.
O ty nejúžasnější detaily, jako bylo rašení pupenů, plazení šlahounů nebo pověstné polykání, se postaral legendární surrealista a mistr stop-motion animace Jan Švankmajer. Ten na filmu pracoval se svou manželkou Evou a každou fázi růstu rostliny musel snímat políčko po políčku. Výsledná kombinace živých herců, obří makety a pookénkové animace dodala filmu neopakovatelnou, lehce zneklidňující atmosféru, kterou by žádný moderní render z počítače nedokázal napodobit.
Jak postavit celou Kratzmarovu laboratoř v barrandovských ateliérech?
Natáčení probíhalo v náročných podmínkách a filmaři maximálně využili dobovou architekturu Prahy. Jako sídlo hraběte Kaunitze posloužil luxusní secesní hotel Paříž v centru města, zatímco scény z Carterova příjezdu a honiček se natáčely v okolí Hlavního nádraží, na pražské Kampě a u Karlova mostu.
Prostory pro slavnou laboratoř a skleník šíleného barona Kratzmara byly kompletně postaveny v barrandovských ateliérech, protože v reálném prostředí nebylo možné manipulovat s tak obřími rekvizitami a složitým osvětlením.
Zajímavým faktem je obsazení hlavní role detektiva Nicka Cartera. Lipský původně toužil po hollywoodské hvězdě Robertu Redfordovi, což tehdy politické struktury z pochopitelných důvodů nedovolily. Roli nakonec získal slovenský herec Michal Dočolomanský, kterého v češtině nadaboval František Němec.
Proč se stal pivař Ledvina milující buřty s cibulí kultovní postavou?
Síla filmu nestojí pouze na mechanické rostlině, ale na naprosto fenomenálních hereckých výkonech dospělých protagonistů. Hlavní postavu slavného detektiva Nicka Cartera ztvárnil Michal Dočolomanský jako dokonalou karikaturu neohroženého amerického hrdiny, který si poradí v každé situaci a neztratí u toho ani kapku svého šarmu.
Jeho hlavním protihráčem byl Miloš Kopecký v roli zlosyna barona Kratzmara, známého také pod přezdívkou Zahradník. Kopecký zde předvedl svůj geniální smysl pro tragikomické záporné role a jeho Kratzmar je cynický, dětinský a nebezpečný zároveň.
Tuto ústřední dvojici skvěle doplňoval Rudolf Hrušínský jako pragmatický pražský komisař Josef Ledvina. Ledvina miluje plzeňské pivo, buřty s cibulí a představuje dokonalý protiklad k uhlazenému a moderními přístroji vybavenému Carterovi. V roli Carterova sluhy se objevil Naďa Konvalinková jako nevinná Květuška a Ladislav Pešek jako její profesor Boček.
Kde tito velikáni zářili a co musíte vidět
Herecká sestava z Adély patří k absolutnímu vrcholu české kinematografie a tito herci spolupracovali na mnoha dalších zásadních projektech, které rozhodně stojí za to vidět. Pokud vás baví parodický styl režiséra Oldřicha Lipského a scenáristy Jiřího Brdečky, musíte si pustit legendární westernovou parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964), kde Miloš Kopecký exceloval jako padouch Horác alias Hogofogo.
Miloš Kopecký a Rudolf Hrušínský se setkali také v jedné z nejlepších českých satirických komedií Bílá paní (1965) režiséra Zdeňka Podskalského. Rudolf Hrušínský pak předvedl svůj životní dramatický výkon v psychologickém hororu Spalovač mrtvol (1968) Juraje Herze, který představuje naprostý protipól k jeho komediální roli pivaře Ledviny. Pro milovníky čistého humoru je pak povinností komedie Marečku, podejte mi pero! (1976), kde se pod režijním vedením Oldřicha Lipského sešla polovina tehdejší herecké elity.
Michal Dočolomanský zase ukázal svůj komediální talent v další úspěšné parodii Oldřicha Lipského Tajemství hradu v Karpatech (1981), kde si zahrál hraběte Felixe Telekeho z Tölökö a kde mu partnera opět dělal skvělý Miloš Kopecký v roli profesora Orfanika.
Proč tvůrci parodovali Carterovu výbavu z tehdejších literárních detektivek?
Ostatně, vymýšlení trikových rekvizit nebylo jedinou disciplínou, kde naši tvůrci excelovali, což dokazují i animované verneovky po Česku. Jak Karel Zeman ukradl vzducholoď a srdce filmového světa je dalším důkazem, že triková genialita byla tehdy naším hlavním vývozním artiklem. V Adéle se zase Brdečka s Lipským vyřádili na Carterově výbavě, která parodovala tehdy populární literární a filmové detektivky.
Vysoké finanční náklady udělaly z Adély prestižní projekt. Investice se však studiu vrátily, protože film v kinech zaznamenal obrovský divácký úspěch a prodal se do mnoha evropských zemí. Diváky i kritiku fascinovala preciznost, se kterou tvůrci zkombinovali brakovou literaturu s vizuálním stylem secesních plakátů Alfonse Muchy.
Patřila Adéla k nejnákladnějším projektům druhé poloviny sedmdesátých let?
- Film patřil k nejnákladnějším československým filmovým projektům druhé poloviny sedmdesátých let.
- Hlavní natáčení probíhalo v Praze a v ateliérech na Barrandově.
- Maketa masožravé rostliny Adély byla vyrobena z laminátu a měřila v průměru přes dva metry.
- Jan Švankmajer snímal pohyby rostliny v trikovém ateliéru okénko po okénku.
- Michal Dočolomanský byl pro roli Nicka Cartera předabován Františkem Němecem kvůli odstranění slovenského přízvuku.
Kultovní status a nesmrtelný odkaz
Adéla dodnes spolehlivě fackuje celou současnou komediální produkci. Žádný korporátní humor pro celou rodinu, ale čistokrevný bizár, kde herci hrají jak o život a Švankmajerova kytka žere psy na posezení. Ukázala, že nejlepší parodie vzniká tehdy, když se tvůrci nebojí utrhnout ze řetězu a dotáhnout absurdní nápad do konce. Jestli chcete vidět, jak vypadá filmařina s opravdovýma koulema, pusťte si to znovu. Pokud vás baví sledovat vývoj triků od mechanických bestií až k prvnímu digitálnímu nadčlověku v upnutém kostýmu, určitě vás zaujme devadesátkový Superman.
Zahradník Kratzmar, pivař Ledvina a herecká elita pod lupou
Geniální padouch s přezdívkou Zahradník byl nikdo jiný než Miloš Kopecký. Předvedl tu svůj životní smysl pro tragikomický cynismus. Jeho Kratzmar je dokonale dětinský, ujetý a nebezpečný zároveň, takže mu tu touhu sežrat celou profesorskou rodinu věříte od první vteřiny.
Rudolf Hrušínský si střihl pražského kriminálního komisaře Josefa Ledvinu. Ledvina představuje totální protiklad k modernímu Carterovi – místo technických vynálezů spoléhá na selský rozum, miluje plzeňské pivo, buřty s cibulí a z těžkých případů se prostě nehodlá zbláznit.
Tahle parta spolu fungovala jako namazanej stroj. Kopecký exceloval jako padouch Horác alias Hogofogo v parodii Limonádový Joe, kde ukázal divoký západ po česku. S Hrušínským se pak sešel v ostré satirické komedii Bílá paní, která dodnes skvěle paroduje tehdejší režim.
Pokud chcete vidět absolutní protipól pivaře Ledviny, musíte si pustit psychologický horor Spalovač mrtvol od Juraje Herze. Hrušínský tam jako pan Kopfrkingl předvedl tak děsivě mrazivej výkon, že z toho spolehlivě neusnete dřív, než stihnete vyřídit ranní poštu.
Lipský je vytáhl do další úspěšné verneovské parodie Tajemství hradu v Karpatech. Dočolomanský tam hrál ujetého operního hraběte Felixe Telekeho z Tölökö a Kopecký mu zdatně sekundoval jako šílený profesor Orfanik s hromadou dalších bizarních vynálezů.
Zdroj: csfd, wikipedia, youtube
Redaktorka Pátého kafe
Profesionální trenérka AI, která strávila pět let v zákulisí největších vyhledávačů jako Search Engine Evaluator. Její prací bylo učit algoritmy poznat hodnotu od digitálního odpadu. Tuto schopnost nyní využívá k tomu, aby obsah Pátého kafe prošel i tím nejpřísnějším sítem užitečnosti.
🤖 AI nám pomohla s rešerší a gramatikou, ilustrace jsou celé od ní. Sarkasmus a fakta jsou naše.
