Herečka Michèle Mercier a herec Robert Hossein s výraznou jizvou na tváři leží v bílém povlečení a hledí si zblízka do očí.

Angelika, markýza andělů a neuvěřitelná fakta o natáčení nejslavnější historické romance

Jakmile se v roce 1964 rozjely kamery u prvního dílu téhle velkolepé ságy o urozené krasavici, tak štáb kmital víc než personál v horské chatě během hlavní sezóny. Snímek Angelika, markýza andělů neměl být jen nějaké obyčejné cukrování pod balkonem, ale pořádně nabušený projekt, co by ukázal těm v Hollywoodu, že i v Evropě umíme vykouzlit pořádné divadlo. Zatímco lidi v kinech obdivovali krásu hlavní hrdinky a řešili, jestli je ten hrabě de Peyrac fakt takový fešák i s tou jizvou, tak v zákulisí se technici potili víc než u zkoušky z matematiky na vysoké škole.

📼 SOUČÁST SPECIÁLU: PITVA TELEVIZNÍCH LEGEND

Tento článek je součástí naší rubriky, kde pitváme televizní hity našeho mládí. Zjistěte, jaké drby a bizáry se skrývaly za kamerou vašich oblíbených pořadů.

CHCI DALŠÍ DRBY ZE SERIÁLŮ →

Angelika, markýza andělů a logistická bitva o rok premiéry

Tahle vizuální pecka vylezla na denní světlo v roce 1964 a přípravy na ni vypadaly spíš jako stavba nové přehrady nebo organizace celonárodního sletu. Filmaři do toho nasypali tolik peněz, že by z toho byl nejspíš i nový asfalt v každé druhé vesnici, ale vyplatilo se to, protože Angelika, markýza andělů vypadá k světu i dneska, když už jsou lidi zvyklí na digitální kouzla víc než na to, že v neděli ráno neseženou čerstvé rohlíky.

Rok 1964 se stal pro evropský film velkým milníkem, který ukázal, že i bez počítačů lze vytvořit velkolepé historické divadlo, co přitáhne davy. Veřejnost na premiéru čekala s takovým napětím, s jakým se dnes očekává příjezd kurýra s balíkem, který má zpoždění tři dny. Výsledek byl naprosto ohromující a diváci v kinosálech zapomínali dýchat, když sledovali osudy hrdinky, jejíž šatník stál víc než celá roční produkce jiných filmových studií té doby.

Detailní záběr na tvář herečky Michèle Mercier s rozpuštěnými rezavými vlasy v historickém kostýmu z filmu Angelika, markýza andělů, jak leží na světlém podkladu.
Upřeně hledět do prázdna s dokonale natočenými řasami uprostřed barokního chaosu vyžaduje úroveň sebekontroly, kterou dnešní generace neprojeví ani při marném hledání volného místa v ranním autobuse. Vizualizace: Páté Kafe & AI

Sedmdesát pět kostýmů pro projekt Angelika, markýza andělů

Jedním z nejzajímavějších faktů je rozsah garderoby hlavní představitelky, která pro první díl vystřídala přes sedmdesát pět různých modelů šatů. Každý kousek byl ručně šitý z nejdražších materiálů jako hedvábí, samet a krajky, aby vynikla vznešenost doby Ludvíka čtrnáctého. Snímek Angelika, markýza andělů kladl na kostýmy takový důraz, že některé šaty byly tak těsné, že v nich Michèle Mercier nemohla ani sedět a mezi záběry musela jen stát nebo se opírat o speciální konstrukce.

Tato péče o detail zajistila, že film vypadá neuvěřitelně bohatě a autenticky. Práce kostymérů šlapala jako dobře promazané soukolí starého orloje a výsledkem byla vizuální hostina, která dodnes nemá v žánru historické romance žádnou konkurenci. Pro srovnání je to podobné, jako byste chtěli uspořádat svatbu pro tři sta lidí a každému hostu nechali ušít oblek na míru.

Blondýnka z donucení a film Angelika, markýza andělů

Mnoho diváků se domnívá, že hlavní hrdinka byla přirozená zrzka, ale Michèle Mercier je ve skutečnosti tmavovláska. Pro projekt Angelika, markýza andělů se musela nechat odbarvit, jenže její vlasy pod náporem silných chemikálií trpěly tak moc, že začaly ve velkém vypadávat. Produkce musela narychlo nechat vyrobit desítky drahých paruk z pravých vlasů, které herečka nosila po zbytek celé pětidílné série.

Tato drobnost ukazuje, jak náročné bylo natáčení pro hlavní hvězdu, která se s rolí sžila tak silně, že ji režiséři později odmítali obsazovat do jiných úloh. Tato identifikace s postavou byla pro herečku stejně neodbytná jako kontrola z finančního úřadu v polovině ledna. Herečka se s tímto stínem své nejslavnější role potýkala celý život, což potvrzuje, že sláva má i své velmi stinné stránky.

A pokud patříte mezi pamětníky, stoprocentně znáte tuto scénu. Ať už z Angeliky, nebo z komedie Slunce seno jahody.

Skutečná autorka a projekt Angelika, markýza andělů v soudních síních

Málokdo ví, že autorka knižní předlohy Anne Golon byla se ztvárněním své hrdinky v prvním filmu velmi nespokojená a dlouhá desetiletí vedla soudní spory o práva a zisky. Film Angelika, markýza andělů podle ní udělal z hlubokého historického románu příliš jednoduchou romanci pro masy, což jí leželo v žaludku. Navíc byla v titulcích uváděna společně se svým manželem Sergem, ačkoliv on dělal pouze historické rešerše a knihu psala výhradně ona sama.

Tyto právní bitvy trvaly déle než stavba dálnice mezi dvěma českými krajskými městy a autorka se spravedlnosti dočkala až ve velmi pokročilém věku. Přesto se snímek Angelika, markýza andělů stal legendou, která žije vlastním životem nezávisle na přáních své stvořitelky. Příběh se tak stal víc majetkem diváků než samotné autorky.

Joffrey de Peyrac a film Angelika, markýza andělů jako záchrana studia

Když byl do role hraběte de Peyraca vybrán Robert Hossein, bylo mu teprve třicet sedm let, ačkoliv měl hrabě v knize působit mnohem starším a zkušenějším dojmem. Maskéři trávili hodiny vytvářením jeho ikonické jizvy, která musela vypadat hrozivě, ale zároveň nesměla ubrat na jeho mužném charismatu. Snímek Angelika, markýza andělů se stal takovým hitem, že doslova zachránil produkční společnost před hrozícím bankrotem.

Zájem diváků u nás v tehdejším Československu byl tak obrovský, že se před kiny tvořily fronty delší než na banány v dobách hluboké totality. Tato popularita udělala z filmu pevnou součást zlatého fondu kinematografie, ke kterému se lidé vrací pokaždé, když chtějí zažít příběh o velké lásce a nezkrotné vůli. Je to podobné, jako když se celá rodina sejde u jednoho stolu nad talířem poctivých bramboráků s česnekem.

Herečka Michèle Mercier a herec Robert Hossein s výraznou jizvou na tváři leží v bílém povlečení a hledí si zblízka do očí.
Vyměnit klidný život za společnost muže s obličejem připomínajícím mapu rozestavěného pražského okruhu, ovšem s dostatečným počtem zlatých cihel v trezoru, je přesně ten druh životního pragmatismu, který oslavuje Angelika, markýza andělů. Vizualizace: Páté Kafe & AI

Proč Angelika, markýza andělů zůstává nepřekonanou klasikou

I po mnoha desítkách let od své premiéry má toto dobrodružství stále co nabídnout a dokáže k obrazovkám přikovat úplně nové generace diváků. Hlavní kouzlo vězí v tom, že autoři vsadili na kombinaci nádherné výpravy, dramatických zvratů a postav, které mají jasné morální zásady. Projekt Angelika, markýza andělů se úspěšně prodal do celého světa a stal se symbolem francouzského stylu a elegance, což potvrzují i neustálé reprízy.

Film se pravidelně vrací do televizního vysílání a lidé si ho pouštějí s podobnou chutí, s jakou se davy těší na první teplé sluneční paprsky po dlouhé zimě. Je to zkrátka poctivý kus filmařiny, který nestárne a stále připomíná, že opravdová krása a odvaha jsou hodnoty, které přežijí jakoukoliv módní vlnu nebo změnu politického režimu.

Dotazy k filmu Angelika, markýza andělů

Kolik kostýmů bylo ušito pro představitelku Angeliky v prvním díle?
Pro Michèle Mercier bylo pro potřeby prvního snímku vytvořeno více než sedmdesát pět unikátních ručně šitých modelů šatů.
Byla Michèle Mercier skutečná blondýnka během natáčení?
Nikoliv, protože herečka je přirozená tmavovláska a kvůli poškození vlasů barvením musela v celém projektu Angelika, markýza andělů nosit paruky.
Kdo je skutečnou autorkou knižní předlohy o Angelice?
Knihy napsala Anne Golon, která musela dlouhá léta bojovat u soudu o uznání svého autorství a spravedlivé podíly ze zisku.
Kolik let bylo Robertu Hosseinovi, když hrál hraběte de Peyraca?
Charismatický herec Robert Hossein měl v době natáčení prvního dílu třicet sedm let a jeho tvář museli upravovat maskéři.
Natáčel se film Angelika, markýza andělů v reálných historických prostorách?
Ano, štáb využíval skutečné francouzské zámky jako je například zámek Tanlay, který v příběhu sloužil jako sídlo hraběte v Toulouse.

Zdroj: csfd, youtube, kinobox

🤖 AI nám pomohla s rešerší a gramatikou, ilustrace jsou celé od ní. Sarkasmus a fakta jsou naše.

Pošli článek dál

Podobné příspěvky