Městečko Colma v Kalifornii: Místo, kde mrtví převyšují živé v poměru tisíc ku jedné
Jen kousek jižně od San Francisca leží pozoruhodné město Colma, kde na jednoho živého obyvatele připadají zhruba tisíce nebožtíků. Fenomén vznikl na začátku dvacátého století, kdy San Francisco zakázalo pohřbívání na svém území a začalo masivně stěhovat celé hřbitovy právě sem.
Shrnutí ke kalifornskému městu Colma a jeho hřbitovům
- V městečku žije zhruba 1 500 až 1 800 živých obyvatel, zatímco na místních 17 hřbitovech odpočívá více než 1 500 000 zesnulých.
- Masový přesun těl ze San Francisca začal po nařízení z roku 1912, načež dělníci postupně exhumovali a přestěhovali do údolí Colma přes 150 000 těl.
- Město oficiálně založilo v roce 1924 sdružení majitelů pohřebišť a více než 70 % jeho celkové rozlohy dodnes tvoří hřbitovní půda.
Proč se městu Colma přezdívá město mrtvých?
Když v kalifornském městečku Colma potkáte souseda na ulici, je to vlastně docela vzácná událost. V tomto malém sídle na dohled od San Francisca totiž žije zhruba 1 500 až 1 800 živých obyvatel, zatímco pod pěstěnými trávníky místních 17 hřbitovů odpočívá více než 1 500 000 zesnulých.
Kvůli tomuto nevídanému demografickému nepoměru, kdy na 1 dýchajícího rezidenta připadá přibližně 1 000 nebožtíků, si město vysloužilo přiléhavé přezdívky Město mrtvých či Město duší. Místní si ze své morbidní statistiky dokonce udělali oficiální poznávací znamení a k celé situaci přistupují s velkou dávkou černého humoru.
Městské motto totiž s úsměvem hlásá, že je skvělé být naživu v Colmě, což je v komunitě obklopené nekonečnými řadami náhrobků tvrzení, kterému se dá jen těžko odporovat.
Jaké důvody v sousedním San Franciscu vedly k masovému stěhování hrobů na začátku 20. století?
Všechno začalo zlatou horečkou v polovině 19. století, kdy se San Francisco z ospalé osady bleskově proměnilo v divoce pulzující velkoměsto. S raketovým přívalem desítek tisíc zlatokopů a nových obyvatel však přišel zásadní problém, protože město sevřené na špičce poloostrova jednoduše začalo narážet na své fyzické hranice. Během pár dekád došly volné stavební pozemky a hřbitovy, které původně ležely na okraji zástavby, se najednou ocitly přímo v lukrativním srdci expandující metropole.
Situaci ještě vyhrotily obavy o veřejné zdraví. Městská rada i lékaři začali v přeplněných hřbitovech spatřovat nebezpečné líhně infekčních chorob, jako byla cholera nebo žlutá zimnice, a tvrdili, že hroby kontaminují podzemní vodu. Zda šlo o skutečnou hygienickou hrozbu, nebo jen o chytrou záminku realitních magnátů lačnících po drahocenné půdě, zůstává otázkou, ale výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.
V roce 1900 vydalo město přísný zákaz jakéhokoli dalšího pohřbívání na svém území. Když se ukázalo, že to pro uvolnění prostoru nestačí, přišlo v roce 1912 ještě radikálnější nařízení, které přikázalo kompletní vystěhování všech existujících pohřebišť. Následovala nevídaná logistická operace trvající několik desetiletí, během níž dělníci postupně exhumovali a přesunuli více než 150 000 těl za jižní hranice města do nově vznikající nekropole v údolí Colma.
V kalifornské Colmě berou soužití s miliony nebožtíků s humorem, na tajuplném šumavském hřbitově ve Velharticích nabírá atmosféra mezi starými náhrobky podstatně mrazivější a temnější rozměr.
Jak a kdy bylo město Colma oficiálně založeno?
Aby měli provozovatelé hřbitovů jistotu, že jim nově získané pozemky za hranicemi velkoměsta nikdo znovu nezabere ani nezastaví, vzali osud do vlastních rukou. V roce 1924 se sdružení majitelů pohřebišť spojilo a oficiálně založilo samosprávné město Colma, tehdy ještě pod názvem Lawndale. Šlo o naprostý světový unikát, protože nová obec vznikla čistě za účelem ochrany a provozu nekropole, přičemž v jejím čele a městské radě zasedli přímo ředitelé jednotlivých hřbitovních asociací.
Tomuto nevšednímu poslání se bleskově přizpůsobila veškerá městská infrastruktura i místní ekonomika. Zatímco běžná města plánují parky, školy a nákupní třídy, v Colmě se urbanismus točil kolem parcelace hrobových polí, přístupových cest pro smuteční průvody a správy podzemní vody pro pěstěné trávníky. Více než 70 % celkové rozlohy obce tvoří hřbitovní půda a místní hospodářství dodnes stojí na službách spojených s posledním rozloučením.
Páteř místního byznysu tvoří specializovaná kamenictví, obří zahradnictví a květinářství, výrobci pomníků a pohřební ústavy, což z Colmy dělá dokonale fungující organismus plně oddaný péči o věčný klid svých tichých obyvatel.
Které slavné a významné osobnosti jsou v Colmě pochovány?
Díky masovému stěhování hrobů ze San Francisca se v Colmě sešla společnost velikánů americké historie, kultury, byznysu i lidové mytologie. Místní pohřebiště jsou rozdělena podle náboženských i etnických tradic, a tak vedle sebe v poklidu leží zástupci židovské, katolické, pravoslavné, čínské i japonské komunity.
Na židovském hřbitově Hills of Eternity odpočívá německý přistěhovalec Levi Strauss, muž, který během zlaté horečky vyrobil první nesmrtelné denimové kalhoty s měděnými nýty a položil základ globálnímu džínovému impériu. Na témže hřbitově leží také další legenda amerického západu, pistolník a šerif Wyatt Earp, hrdina slavné přestřelky u O.K. Corralu v Tombstone, jehož popel zde nechala uložit jeho dlouholetá židovská partnerka Josephine Marcus.
Mezi nejnavštěvovanější místa patří hrob na hřbitově Woodlawn, kde leží výstřední sanfranciská ikona Joshua Norton, známý jako Císař Norton I., který se v 19. století sám prohlásil císařem Spojených států a ochráncem Mexika a jehož hrob dodnes zdobí čerstvé květiny i drobné mince od věrných poddaných.
V Colmě nalezla věčný klid také celá řada dalších osobností, například zakladatel novinového impéria William Randolph Hearst, slavný bankéř Amadeo Giannini, který založil Bank of America, baseballová legenda Joe DiMaggio i americký dramatik William Saroyan.
Jak se s touto nevšední reputací vyrovnávají dnešní obyvatelé?
Žít ve městě, kde jste v menšině proti více než 1 500 000 nebožtíků, vyžaduje pořádnou dávku nadhledu, a místní rezidenti si z toho udělali svou přednost. Sousedé si s oblibou dělají legraci z toho, že mají ty vůbec nejtišší a nejklidnější sousedy na světě, kteří si nikdy nestěžují na hlasitou hudbu, nezabírají parkovací místa a nedělají noční nepořádek.
Tento svérázný postoj k životu dokonale ztělesňuje oficiální městské motto „It’s great to be alive in Colma“, tedy v překladu „Je skvělé být v Colmě naživu“. Slogan vznikl jako vtipná slovní hříčka i upřímná oslava faktu, že dotyčný ještě nepatří mezi drtivou většinu zdejší podzemní populace. Místní radnice slogan hrdě tiskne na propagační materiály i upomínkové předměty a obyvatelé si z něj vytvořili symbol lokální hrdosti.
Colma: Město mrtvých a domov sanfranciských hřbitovů
V Colmě žije pouze kolem 1 500 živých obyvatel, zatímco na místních 17 hřbitovech odpočívá více než 1,5 milionu zesnulých. Kvůli tomuto obrovskému nepoměru, kdy na jednoho živého připadá zhruba tisíc mrtvých, si město vysloužilo přiléhavou přezdívku Město mrtvých nebo Město duší.
Během zlaté horečky se San Francisco prudce rozrůstalo a hřbitovy se náhle ocitly v centru města. Z obav o veřejné zdraví (kvůli možnému šíření nemocí) a kvůli nedostatku stavebních pozemků město nejprve zakázalo pohřbívání a v roce 1912 nařídilo kompletní přesun všech hrobů do nedaleké Colmy.
Obec (původně pod názvem Lawndale) založili v roce 1924 samotní provozovatelé hřbitovů s cílem ochránit nová pohřebiště před případným dalším rušením. Až 70 % rozlohy tvoří hřbitovy a veškerý místní urbanismus i ekonomika jsou plně podřízeny péči o tyto areály a smutečním službám.
Odpočívá zde mnoho legend americké historie. Patří mezi ně vynálezce džínů Levi Strauss, slavný pistolník Wyatt Earp, sanfranciský podivín známý jako Císař Norton I., zakladatel novinového impéria William Randolph Hearst nebo slavný baseballový hráč Joe DiMaggio.
Místní obyvatelé přistupují k této unikátní situaci s velkou dávkou nadhledu a černého humoru. Berou mrtvé jako tiché sousedy, kteří si na nic nestěžují. Tento pozitivní přístup se zrcadlí i v oficiálním městském mottu, které hlásá: „Je skvělé být v Colmě naživu.“
Zdroj: wikipedia, placemania, colmahistory
Redaktorka Pátého kafe
Profesionální trenérka AI, která strávila pět let v zákulisí největších vyhledávačů jako Search Engine Evaluator. Její prací bylo učit algoritmy poznat hodnotu od digitálního odpadu. Tuto schopnost nyní využívá k tomu, aby obsah Pátého kafe prošel i tím nejpřísnějším sítem užitečnosti.
🤖 AI nám pomohla s rešerší a gramatikou, ilustrace jsou celé od ní. Sarkasmus a fakta jsou naše.
