Špenátové sci-fi šílenství: Jak se natáčelo omlazování v éře nedostatku
Výzkumný ústav, jeden tajný přístroj na omlazování a dvojice zlodějíčků, kteří se omylem smrknou do dětských let. Václav Vorlíček a Miloš Macourek dostali na tuhle sci-fi šílenost přesně 4 820 000 Kč, což tehdy musel být solidní balík. U filmu Což takhle dát si špenát z roku 1977 se parta filmařů zapotila víc než řezník při inventuře. Bojovalo se s chronickým nedostatkem českých ručiček, technika stávkovala a nucené pauzy byly na denním pořádku. Výsledek? Triky, ze kterých padala brada, obří barrandovské kulisy a pár pražských ulic, co dostaly nečekanou roli.
📼 SOUČÁST SPECIÁLU: PITVA TELEVIZNÍCH LEGEND
Tento článek je součástí naší rubriky, kde pitváme televizní hity našeho mládí. Zjistěte, jaké drby a bizáry se skrývaly za kamerou vašich oblíbených pořadů.
CHCI DALŠÍ DRBY ZE SERIÁLŮ →Proč energetici na Barrandově schválně vypínali proud?
Celé to cirkusové představení odstartovalo první klapkou 24. června 1976 a štáb se s tím trápil plných pět měsíců, než 25. listopadu téhož roku konečně padla ta poslední. Pokud si ale představujete hladký průběh, proberte se. Socialismus v praxi ukázal své zuby, takže se mezi 26. červencem a 29. srpnem raději vůbec netočilo.
Proč? Protože prostě nebyli lidi. Sehnat v té době šikovného tesaře nebo kulisáka do filmových dílen byl podobný nadlidský úkol jako sehnat pod pultem banány. Plánovaných 48 dní na stavbu dekorací se tak s noblesou protáhlo na 71 dní. A aby toho nebylo málo, v barrandovských ateliérech se pravidelně zhasínalo. Ne kvůli romantické atmosféře, ale protože tehdejší síť prostě padala a vypínání proudu bylo oblíbenou kratochvílí tamních energetiků.
Zmíněný rozpočet tak zahučel hlavně do složitých staveb, protože omlazovací laboratoř v běžném pražském činžáku tehdy soudruzi zkrátka nenašli. V barrandovských halách tak musel vzniknout kompletní vchod do hotelu Imperial s rotujícími dveřmi a fotobuňkou, celá vědecká laboratoř s omlazovacím přístrojem i prostory pro závěrečnou šlehačkovou bitvu.
Zvláštním faktem je plánování natáčecích dnů pro Vladimíra Menšíka. Ten měl pro svou roli Jardy Zemánka vyčleněno celkem 19 natáčecích dní, přičemž v reálném exteriéru strávil pouhý jeden jediný den. Všechny ostatní jeho scény se točily výhradně pod střechou v ateliéru.
Proč je filmová věznice ve skutečnosti patologie?
I když se většina téhle sci-fi estrády odehrává v ateliérovém bezpečí, filmaři občas vytáhli paty i do reálné Prahy. Hned úvodní scéna, kde hrdiny propouštějí z kriminálu, je skvělým chytákem pro milovníky záhad. Brána věznice totiž ve skutečnosti nepatří žádnému nápravnému zařízení, ale vchodu do Ústavu patologické fyziologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy na adrese Ke Karlovu 455/2 na Praze 2.
Jestli v tom byl skrytý černý humor autorů, to už se nedozvíme. Zbytek exteriérů pak obstaraly pražské ulice, které tehdy nabízely nefalšovaný vizuální zážitek v podobě šedivé normalizační architektury sedmdesátých let.
Zajímavým technickým detailem je auto Veřejné bezpečnosti, které veze omlazeného Lišku a Zemánka do dětského domova. Tento vůz má netradiční červené zbarvení namísto tehdy běžné žluto-bílé kombinace. Nejedná se o chybu filmařů, ale o reálný experimentální nátěr vozů VB, který se na konci sedmdesátých let testoval v obvodu Praha 10. Auto si ve filmu ponechalo svou skutečnou tehdejší státní poznávací značku B 25177.
Jak udělat sci-fi triky bez drahého počítače?
Obsazení omlazených verzí hlavních hrdinů prošlo vývojem. Václav Vorlíček původně uvažoval o tom, že by malého Zemánka hrál Bolek Polívka. Režisérovi se však zdál málo oplácaný na to, aby odpovídal fyziognomii Vladimíra Menšíka. Polívka dostal určitý čas na to, aby přibral na váze, což se mu nepodařilo splnit.
Roli malého Zemánka proto nakonec získal Michal Kocourek, zatímco omlazeného Frantu Lišku hrál Ondřej Hach. Herecké výkony dospělých protagonistů Jiřího Sováka a Vladimíra Menšíka stály na čisté mimice a změně hlasu, bez použití složitých masek. Ostatně, omlazování v kameře nebylo jedinou disciplínou, kde naši tvůrci bez počítačů excelovali, což dokazují i animované verneovky po Česku.
V druhé polovině sedmdesátých let neexistovaly digitální efekty, takže se omlazovací paprsky a proměny musely dělat přímo v kameře. Kameraman Vladimír Novotný využíval dvojexpozice a maskování objektivu, což vyžadovalo absolutní přesnost celého štábu. Všechny scény, kde postavy procházejí transformací nebo se zmenšují, byly dopředu detailně rozkreslené. Samotný nápad na název filmu přitom vznikl v americké restauraci, kde si Vorlíček s Macourkem dlouho neuměli vybrat z jídelního lístku, až jim číšník sám navrhl špenát.
Kolik milionů stál barrandovský špenátový cirkus?
- Celkový rozpočet filmu činil přesně 4 820 000 Kč.
- Natáčení začalo 24. června 1976 a poslední klapka padla 25. listopadu 1976.
- Stavba ateliérových dekorací trvala 71 dnů namísto plánovaných 48 dnů kvůli výpadkům proudu a nedostatku lidí.
- Vladimír Menšík strávil během svých 19 natáčecích dnů v exteriéru pouze jeden jediný den.
- Služební vůz VB s SPZ B 25177 měl reálný experimentální červený nátěr testovaný na Praze 10.
- Barrandovské dílny musely kompletně vybudovat laboratoř, hotelový vchod i prostor pro šlehačkovou bitvu.
- Text titulní písně napsal František Ringo Čech za jedinou noc, hudbu složil Karel Svoboda a nazpíval ji Jiří Schelinger.
Proč Němci tak hrozně milovali česká sci-fi?
Snímek po své premiéře nezaznamenal jen vlažný potlesk, ale rovnou pořádnou diváckou lavinu, která se přehnala nejen našimi kiny, ale bezostyšně i těmi zahraničními. Obzvlášť v tehdejším Německu si na Vorlíčkových a Macourkových bizarních sci-fi úletech vybudovali závislost, takže se jejich filmy v tamních promítacích sálech objevovaly častěji než předpověď počasí. Náročnost kombinovaných záběrů se produkci vyplatila a film se stal trvalou součástí české komediální klasiky.
Omlazovací mašina, výpadky proudu a tuny špenátu
Celkem dostali filmaři 4 820 000 Kč, což sice dneska nestojí ani za řeč, ale tehdy to byl balík. Jenže v socialismu nebyli tesaři ani kulisáci, takže se stavba dekorací protáhla ze 48 na 71 dní. Do toho energetici věčně vypínali proud, takže se na Barrandově regulérně zhasínalo uprostřed práce.
Ta impozantní brána kriminálu ve skutečnosti vůbec nepatří žádnýmu nápravnýmu zařízení. Filmaři využili vchod do Ústavu patologické fyziologie na Karlově na Praze 2. Jestli v tom byl nějakej skrytej černej humor autorů, to už se dneska nedozvíme.
Není to žádná bota štábu, ale tehdejší realita. Koncem sedmdesátých let se totiž na Praze 10 testoval experimentální červený nátěr vozů Veřejné bezpečnosti. Auto si ve filmu navíc nechalo svoji skutečnou tehdejší poznávací značku B 25177.
Režisér Vorlíček měl původně políčeno na Bolka Polívku. Jenže Bolek byl na Menšíkovu robustní fyziognomii až moc velkej hubeňour. Dostal sice příkaz přibrat na váze, ale nepovedlo se mu to splnit, takže roli malého Zemánka nakonec vyfoukl Michal Kocourek.
Všechno se muselo odmakat postaru přímo v kameře. Kameraman Vladimír Novotný čaroval s dvojexpozicí a maskováním objektivu. Každá proměna a zmenšování musely být dopředu detailně rozkreslené, protože stačil milimetr vedle a celej záběr letěl do koše.
Zdroj: csfd, wikipedia, youtube
Redaktorka Pátého kafe
Profesionální trenérka AI, která strávila pět let v zákulisí největších vyhledávačů jako Search Engine Evaluator. Její prací bylo učit algoritmy poznat hodnotu od digitálního odpadu. Tuto schopnost nyní využívá k tomu, aby obsah Pátého kafe prošel i tím nejpřísnějším sítem užitečnosti.
🤖 AI nám pomohla s rešerší a gramatikou, ilustrace jsou celé od ní. Sarkasmus a fakta jsou naše.
