Komiksové vraždy, co nestárnou: Jak smolař Camel přežil gangstery i Saudkovy kresby
Springtown, jeden totálně vyklepaný učitel a mrtvoly, co na něj padají ze skříní častěji než kostlivci na vaše ex. Lipský s Macourkem stvořili úlet, který nepotřebuje miliardy za digitální efekty, aby vás přikoval k sedačce. Stačilo jim k tomu drzé komiksové vidění Káji Saudka a parta herců, co házeli takové ksichty, že byste se u nich řezali smíchy, i kdyby jen deset minut mlčky zírali do zdi. To je přesně komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku.
📼 SOUČÁST SPECIÁLU: PITVA TELEVIZNÍCH LEGEND
Tento článek je součástí naší rubriky, kde pitváme televizní hity našeho mládí. Zjistěte, jaké drby a bizáry se skrývaly za kamerou vašich oblíbených pořadů.
CHCI DALŠÍ DRBY ZE SERIÁLŮ →Jak se Lipský vyrovnal s tím, že mu herci museli lézt do kresleného světa?
Zatímco na plátně sledujeme zběsilé tempo a vizuální ohňostroj, zákulisí natáčení vyžadovalo na tehdejší dobu nevídanou preciznost. Režisér Oldřich Lipský se rozhodl pro odvážný experiment a propojil hraný film s komiksovými okny. Pro herce to znamenalo přizpůsobit svůj projev nadsázce, která ladila s ostrými linkami Káji Saudka. Pro celý štáb to byl oříšek, protože se muselo přesně hlídat, kde končí scéna a kde začíná kreslená bublina. Výsledkem je snímek, který vypadá jako oživlé stránky tehdy zakázaných časopisů.
Tento vizuální styl nebyl jen na okrasu, ale stal se klíčovým prvkem vyprávění. Gangy Michala a Drahouška díky tomu působily jako vystřižené z amerických brakových románů, což v šedivém roce 1970 působilo na diváky jako zjevení. Pro herce typu Jana Libíčka nebo Ivy Janžurové to byla příležitost se pořádně vyřádit v rolích, které neměly s realismem nic společného. Lipský dokázal udržet balanc mezi šílenou groteskou a vtipnou parodií, aniž by se z filmu stala nesrozumitelná motanice.
Jak nacpat dynamiku komiksu do statického filmu?
V roce 1970 se filmaři museli spolehnout na poctivou trikovou školu a střih, aby dosáhli komiksového tempa. Všechny ty zvukové efekty jako bum, prásk a au nebyly dodělány digitálně, ale musely být organicky propojeny s pohybem herců. Právě tato schopnost českých tvůrců vyčarovat z mála velkolepé věci je to, co nás na starých filmech baví nejvíc.
Dynamika filmu stojí i na neustálém pohybu mrtvol, které se objevují v nejmíň vhodnou chvíli. Všechno to padání do skříní a vypadávání zpoza dveří vyžadovalo perfektní timing. Herecká parta kolem Lubomíra Lipského fungovala jako švýcarské hodinky, kde každý pád a každá facka měly své přesné místo.
Je to ukázka preciznosti, kdy se humor netěžil z laciných vulgarit, ale z fyzické komiky a skvěle vypointovaných situací, které jsou stejně přesné jako rána pánví do hlavy. Jestliže vás láká spíše realita a skutečná kriminální práce v ulicích naší metropole, jistě vás osloví Malý pitaval z velkého města i jeho skutečné případy.
Lubomír Lipský jako Camel: Hrál toho smolaře, nebo jím ve skutečnosti byl?
Lubomír Lipský v roli učitele George Camela předvedl výkon, který je naprosto ikonický. Jeho výraz věčného prosťáčka, který se jen snaží dopsat báseň, zatímco mu v pokoji přibývají gangsteři v různém stádiu rozkladu, je geniální. Často se spekuluje, zda hrál postavu, nebo jen přirozeně využíval svůj talent pro zmatené hrdiny. Lipský dokázal i tu nejšílenější scénu, kdy se ho snaží svést Sabrina v podání Jiřiny Bohdalové, odehrát s kamennou tváří, což jen umocňovalo komiku celého snímku.
Jeho interakce s celou plejádou tehdejších hvězd jsou vrcholem herecké nadsázky. Camel je zosobněním člověka, který se ocitne v nesprávný čas na nesprávném místě, ale díky své neuvěřitelné pasivitě nakonec všechno přežije. Tato postava táhne film dopředu a vytváří chemii s divákem, který mu prostě musí fandit. Pro diváka je to čistá radost, která pramení z kombinace mistrovského herectví a skvěle napsaného scénáře Miloše Macourka, který sypal nápady z rukávu rychleji než gangsteři olovo.
A mimochodem, pokud vám František FIlipovský připomíná v tomto filmu Luise de Funése, kterého celý život daboval, určitě se jedná o podobnost čistě náhodnou.
Seznam zajímavostí, které vás překvapí:
- Komiksové kresby Káji Saudka byly tehdy trnem v oku cenzorům, ale Oldřichu Lipskému se je podařilo prosadit jako parodii na západní kulturu.
- Film se natáčel v kulisách, které měly evokovat americké město Springtown, ale pozorné oko v exteriérech pozná staré barrandovské ateliéry.
- Slavná hláška o tom, že čtyři vraždy stačí, se vžila jako univerzální odpověď na jakýkoliv chaos v domácnosti.
- Původně se uvažovalo o ještě větším zapojení animace, ale kvůli rozpočtu a času se nakonec zůstalo u kombinace statických kreseb a hraných scén.
- Jiřina Bohdalová si roli Sabriny vyloženě užívala a její osudová žena je skvělou parodií na tehdejší kriminálky.
Je George Camel pořád taková pecka nebo jenom nostalgicky vzpomínáme?
Camel je prostě klasika, která nevyčpí ani po padesáti letech. Lipského svět plný komiksových bublin a gangsterských bitek je pořád stejně barevný, ať už na to koukáte poprvé, nebo to znáte nazpaměť. Až se příště půjdete projít městem, schválně se mrkněte, jestli zpoza rohu nevykukuje nějaký ten okatý kreslený gangster. Tenhle film je zkrátka sázka na jistotu
Komiksový bizár, co přepsal dějiny
Zelené plátno nebylo k dispozici. Tvůrci vše stříhali klasicky a ručně pasovali kresby na herce. Každá facka nebo pád měly absolutně přesný timing, aby bubliny a nápisy jako prásk nebo bum dávaly na plátně dokonalý smysl.
Legendární Kája Saudek. Jeho ostré linky dodaly gangsterským bandám přesně ten americký brakový vzhled, který v tehdejší šedivé realitě působil na diváky jako naprosté zjevení.
I když to vypadá jako v pravém americkém Springtownu, realita je jiná. Celá tahle divočina plná gangsterů vznikla v bezpečí starých barrandovských ateliérů.
Měl absolutní talent na zmatené smolaře. Zahrát chlapa, co se snaží dopsat romantickou báseň, zatímco mu v pokoji kempuje hromada těl, a udržet u toho kamennou tvář, to byl zkrátka mistrovský tah.
Americké komiksy byly v té době považovány za nevhodný západní vliv. Režisér Lipský koncept úspěšně protlačil s tím, že jde o parodii a satiru. Naštěstí to prošlo a film baví dodnes.
Zdroj: csfd, wikipedia, youtube
Redaktorka Pátého kafe
Profesionální trenérka AI, která strávila pět let v zákulisí největších vyhledávačů jako Search Engine Evaluator. Její prací bylo učit algoritmy poznat hodnotu od digitálního odpadu. Tuto schopnost nyní využívá k tomu, aby obsah Pátého kafe prošel i tím nejpřísnějším sítem užitečnosti.
🤖 AI nám pomohla s rešerší a gramatikou, ilustrace jsou celé od ní. Sarkasmus a fakta jsou naše.
