Děti pod stromečkem aneb proč ten největší řev začíná přesně se zvonečkem
Štědrý večer v mnoha domácnostech připomíná spíše emotivní horskou dráhu než idylickou reklamu na štěstí, kterou nám od října cpou v televizi. Je to chvíle, kdy se unavené děti pod stromečkem střetávají s vysokými nároky dospělých a výsledkem bývá místo radostného jásotu nefalšovaný záchvat vzteku. Místo abychom se hroutili spolu s nimi, pojďme si upřímně říct, co se v těch malých hlavách skutečně odehrává.
Vánoce jsou obdobím, které v nás vyvolává téměř patologickou potřebu dokonalosti. Chceme mít naklizeno, navařeno a hlavně chceme vidět ty zářící oči, které nás odmění za týdny stresu, pečení a balení balíčků. Jenže realita je často taková, že místo vděčného objetí dostaneme hromádku neštěstí, která odmítá jít ke stolu a u prvního dárku se rozbrečí, protože balicí papír nešel roztrhnout dostatečně rychle. Děti pod stromečkem nejednají schválně nebo zle, jsou jen obětí koktejlu emocí, který by zamotal hlavu i trénovanému jogínovi, natož tříletému batoleti.
Děti pod stromečkem a zlaté prasátko
Prvním viníkem je totální rozpad běžné rutiny. My dospělí sice změnu vítáme jako svátek, ale pro děti je předvídatelnost synonymem bezpečí. O Vánocích je najednou všechno vzhůru nohama. Oběd se odsouvá kvůli nějakému mýtickému zvířeti, spánek se krátí a všichni kolem jsou v křeči, aby se náhodou něco nepokazilo. Opravdu věříme, že nucené hladovění až do večera vyprodukuje u dětí svatozář, nebo jen v přímém přenosu testujeme, jak moc hlasitý umí být hladový předškolák?
Sváteční rtěnka, která vydrží po celou štědrovečerní večeři. Až do druhého dne.
Když pak vidíme děti pod stromečkem, díváme se na tvory, kteří jsou na absolutní hraně svých fyzických i psychických sil. Jejich nervová soustava je přetížená světýlky, vůněmi, hlukem a neustálým napomínáním, aby si proboha neušpinily ty sváteční šaty, které je stejně jenom koušou.
Biologická past a cukrový šok
Často zapomínáme na čistě technickou stránku věci. Celý den se nese v duchu tradic, což v překladu do dětské řeči znamená, že hladové dítě je podrážděné dítě. I když jim pak dopřejeme hromadu cukroví, vyvoláme tím jen rychlý vzestup a následný strmý pád hladiny cukru v krvi. Tato nerovnováha přímo ovlivňuje schopnost sebeovládání. Malé děti pod stromečkem prostě nemají vyvinutý mozek natolik, aby dokázaly regulovat zklamání z toho, že babička vybrala špatnou barvu lega. Pro ně je to v tu chvíli konec světa, nikoliv projev nevychovanosti. Několik studií naznačuje, že mozek má rád pořádek, a Štědrý večer je pro něj v podstatě definicí chaosu.
Koupili jste jim tu drahou dřevěnou hračku, protože je bio a rozvíjí jemnou motoriku, jen abyste zjistili, že nejlepší motorické cvičení je mrštit jí proti zdi, protože prostě nemá ten správný odstín modré. To není nevděk, to je čisté vyčerpání. Dalším faktorem je ten neustálý sociální tlak. Celý prosinec děti poslouchají, že musí být hodné, jinak nic nedostanou. Tento dohled vytváří vnitřní napětí, které musí někde prasknout. A praskne to samozřejmě ve chvíli, kdy zazvoní ten nešťastný zvoneček. Ruku na srdce – těšíte se na ty rozzářené dětské oči, nebo už od srpna potají trénujete techniku rychlého úniku na balkon s plnou sklenicí vaječňáku?
Jak přežít děti pod stromečkem bez ztráty důstojnosti
Nejlepším krokem, který můžeme udělat, je okamžité snížení všech nároků na minimum. Zapomeňte na ty načančané fotky z Instagramu. Pokud dítě potřebuje jít spát dříve, nechte ho ty dárky rozbalit už odpoledne. Svět se kvůli tomu nezboří a my si ušetříme večerní scénu, která by probudila i sousedy o tři bloky dál. Je také dobré udržet alespoň základní stravovací návyky. Trocha normálního jídla mezi dávkami lineckého dokáže divy s náladou všech zúčastněných. Pokud uvidíme, že jsou děti pod stromečkem už příliš divoké, je čas vypnout televizi, ztlumit světla a prostě jen být. Ticho je v tento den vzácná a velmi účinná zbraň.
Bordel v bytě: Proč váš domov vypadá jako po výbuchu dřív, než stihne uschnout podlaha?
Důležité je uvědomit si, že radost vypadá u každého jinak. Některé děti projevují nadšení řevem, jiné se stáhnou a potřebují si nový objev prohlížet v klidu v koutě. Nenuťme je k okamžitému děkování a pózování. Nechte je ty chvíle prožít po svém. Vánoce jsou přece o nich, ne o naší potřebě vypadat jako dokonalá rodina z reklamy na prací prášek. Když přestaneme tlačit na pilu, možná zjistíme, že děti pod stromečkem mají svou vlastní magickou hranici štěstí, která se často nepojí s nejdražším darem, ale s tím, že si s nimi sedneme na zem a začneme si prostě jen tak hrát.
Zkusme letos přijmout fakt, že chaos k našim svátkům patří stejně jako spálený řízek. Pokud se někdo rozbrečí, obejměme ho a neřešme to. Pokud se rozbije ozdoba po prababičce, je to jen sklo. Ty nejhezčí vzpomínky totiž nevznikají v dokonalém tichu, ale v momentech, kdy jsme k sobě upřímní a dovolíme si být nedokonalí. Naše děti si nebudou pamatovat, jaké bylo menu, ale budou si pamatovat ten pocit, že doma bylo bezpečno i s těmi všemi výbuchy emocí. A my si budeme pamatovat, že jsme to přežili, aniž bychom někoho prodali na bazoši.
Zdroj: Psychologie, Portál, Moje psychologie
Šéfredaktorka Pátého kafe
Dvacet let na volné noze. Školí IT (Power BI, SQL, Python, AI), staví firmám AI automatizace a píše. V Pátém kafi nekompromisní detektor na logické fauly a lifestylovou vatu.
🤖 AI nám pomohla s rešerší a gramatikou, ilustrace jsou celé od ní. Sarkasmus a fakta jsou naše.
