Nabručený revizor Anděl na dovolené: Jak filmová Jezerka polidštila největšího pražského mrzouta
Když se v roce 1952 točila komedie Dovolená s Andělem, nikdo netušil, že vzniká absolutní kult české kinematografie. Příběh o nabručeném pražském revizorovi, který za odměnu jede na zotavenou do zotavovny Jezerka a všem tam nejdřív pije krev, než v něm rekreační pohoda probudí člověka. Ačkoliv film musel splnit tehdejší politické zadání o ideální dělnické rekreaci, přežil svůj režim díky skvělému humoru.
📼 SOUČÁST SPECIÁLU: PITVA TELEVIZNÍCH LEGEND
Tento článek je součástí naší rubriky, kde pitváme televizní hity našeho mládí. Zjistěte, jaké drby a bizáry se skrývaly za kamerou vašich oblíbených pořadů.
CHCI DALŠÍ DRBY ZE SERIÁLŮ →Kde ve skutečnosti stála filmová Jezerka?
Filmový příběh mluví o odborářské zotavovně Jezerka, filmoví architekti museli pro natáčení najít místo, které by na plátně vypadalo dostatečně reprezentativně a idylicky. Volba nakonec padla na slavný lázeňský hotel Radium Palace v Jáchymově.
Právě tento secesní palác si zahrál exteriéry Jezerky a na jeho terasách se natáčely slavné ranní rozcvičky rekreantů. S interiéry to však bylo úplně jinak. Vnitřní prostory, včetně jídelny a pokojů, kompletně vyrostly v pražských ateliérech na Barrandově, což filmařům umožnilo dokonalou kontrolu nad scénou. Malebné prostředí Krušných hor v okolí Jáchymova pak posloužilo jako kulisa pro ozdravné procházky.
Schvalovací síto a mikrokosmos pokoje číslo sedm
Vytvořit komedii z prostředí tehdejších odborových rekreací nebylo pro autory scénáře Josefa Neubarga a Františka Vlčka vůbec jednoduché. Původním záměrem bylo ukázat rekreaci jako čisté uvolnění a zábavu, což ovšem naráželo na tehdejší schvalovací komise a barrandovskou dramaturgii.
Film musel jasně demonstrovat politickou uvědomělost pracující třídy. Z tohoto důvodu autoři vymysleli slavný „sedmičkový pokoj“, který záměrně koncipovali jako dokonalý mikrokosmos tehdejší společnosti. Sešla se zde záměrně nesourodá parta postav, přičemž každá musela mít přesně definované dělnické či úřednické zázemí. Každá postava musela reprezentovat správné morální hodnoty nového režimu, aby text vůbec prošel přísným cenzurním sítem a mohl zamířit do výroby.
Když mrzouta hraje životní mistr
Úspěch filmu stojí na výkonu Jaroslava Marvana v roli Gustava Anděla. Marvan ztvárnil revizorského pedanta tak přesvědčivě, že od něj lidé na ulici podvědomě čekali kontrolu jízdenek. Původní scénář sice počítal s ještě drsnější a protivnější povahou hlavní postavy, ale Marvan s režisérem Bořivojem Zemanem revizora polidštili, aby divák od začátku tušil, že pod tvrdou slupkou bije dobré srdce.
Nezapomenutelnou dvojici s ním vytvořil Josef Kemr jako klidný písař Vyhlídka. Jejich společné stavění makety pionýrské železnice patří k vrcholům filmu. Celou partu pak skvěle doplňoval energický František Dibarbora v roli Štefana Paľa, který svým slovenským temperamentem skvěle kontrastoval s upjatým pražským revizorem.
Logistický oříšek v Krušných horách a Kemrova hudební výzva
Samotné natáčení v Jáchymově přineslo štábu nejednu technickou a logistickou výzvu. Hotel Radium Palace totiž tehdy fungoval v plném provozu jako lázeňské zařízení pro horníky a dělníky z uranových dolů. Filmaři se museli podřídit přísnému režimu budovy a natáčení organizovat tak, aby nijak nenarušovali léčebné procedury a odpočinek skutečných rekreantů.
Velký důraz byl kladen také na hudební složku filmu, kterou měl na starosti skladatel Dalibor C. Vačkář. Legendární scény s tahací harmonikou si vyžádaly mimořádnou přípravu od Josefa Kemra. Herec se kvůli roli musel na tento nástroj skutečně naučit hrát několik konkrétních skladeb, aby jeho prstoklad na kameru působil naprosto autenticky a divák nepoznal žádný podvod.
Skuteční rekreanti a lidskost nad propagandou
Aby atmosféra odborářského ráje působila co nejvíce autenticky, filmaři do hromadných scén a tanců obsadili skutečné pracující, kteří v té době trávili v Jáchymově svou reálnou dovolenou. Pro tehdejší rekreanty to byl zážitek na celý život, i když museli na place poslouchat pokyny režiséra. Největším vítězstvím filmu zůstává skutečnost, že i přes masivní politický tlak padesátých let se tvůrcům podařilo natočit především lidskou komedii.
Od krocení jednoho nabručeného revizora v padesátých letech je to už jen krůček k ještě bláznivější filmové výzvě, známe taky jako špenátové sci-fi šílenství.
Secesní zotavovna, cenzura pokoje číslo sedm a Kemrova tahací harmonika
Filmovou Jezerku filmaři našli v Jáchymově – exteriéry a slavné ranní rozcvičky se natáčely v luxusním secesním hotelu Radium Palace. S vnitřními prostory to ale byl čistý podvod na diváky. Jídelna i pokoje rekreantů kompletně vyrostly jako kulisy v pražských ateliérech na Barrandově, aby měl štáb nad scénou dokonalou kontrolu.
Původní plán ukázat rekreaci jako čistou zábavu tvrdě narazil u schvalovací komise. Aby film prošel přísným cenzurním sítem, museli autoři demonstrovat politickou uvědomělost. Vymysleli proto pokoj číslo sedm jako dokonalý mikrokosmos tehdejší společnosti, kde každá postava měla přesně definované dělnické zázemí a správné morální hodnoty nového režimu.
Scénář původně počítal s mnohem protivnějším mrzoutem, ale Jaroslav Marvan s režisérem Bořivojem Zemanem postavu polidštili, aby divák hned vycítil jeho dobré srdce. Nesmrtelnou dvojici s ním vytvořil Josef Kemr jako flegmatický písař Vyhlídka. Celou tuhle partu pak výborně doplňoval energický slovenský herec František Dibarbora.
Natáčení v Jáchymově bylo pro štáb logistickým oříškem, protože hotel tehdy fungoval v plném provozu pro horníky a dělníky z uranových dolů. Filmaři se museli podřídit přísnému řádu budovy a točit tak, aby nijak nenarušovali léčebné procedury a odpočinek skutečných rekreantů, kteří si nakonec v hromadných scénách i sami zahráli.
Ano, hudební složka pod vedením skladatele Dalibora C. Vačkáře vyžadovala absolutní autenticitu. Josef Kemr se musel kvůli roli Vyhlídky opravdu naučit hrát několik konkrétních skladeb na tahací harmoniku. Šlo o precizní přípravu, aby jeho prstoklad na kameru vypadal dokonale a pozorný divák nepoznal sebemenší podvod.
Redaktorka Pátého kafe
Profesionální trenérka AI, která strávila pět let v zákulisí největších vyhledávačů jako Search Engine Evaluator. Její prací bylo učit algoritmy poznat hodnotu od digitálního odpadu. Tuto schopnost nyní využívá k tomu, aby obsah Pátého kafe prošel i tím nejpřísnějším sítem užitečnosti.
🤖 AI nám pomohla s rešerší a gramatikou, ilustrace jsou celé od ní. Sarkasmus a fakta jsou naše.
