Malý pitaval z velkého města: Skutečné případy, dietlovská chemie a pražská mordparta

Zatímco do té doby kriminálkám vládli neomylní hrdinové a politicky uvědomělí majoři, kteří by i obyčejnou krádež rohlíku dokázali svést na imperialistického špiona, tady bylo všechno jinak. Seriál Malý pitaval z velkého města přinesl na obrazovky naprosto obyčejné vyšetřovatele s jejich běžnými lidskými starostmi. Zločiny se netočily kolem státního tajemství, ale řešily se ukradené peněženky, podvody s auty nebo vydírání. Byla to poctivá policejní rutina podaná tak poutavě, že u televizorů seděl celý národ. Zákulisí tohoto hitu ovšem ukrývá spoustu zajímavých detailů.

Ve zkratce

• Revoluce v civilnosti: Seriál opustil schéma neomylných politických hrdinů a zaměřil se na obyčejnou policejní rutinu a drobné pražské zločiny. Samotný název „pitaval“ odkazuje na historické sbírky soudních případů francouzského právníka F. G. de Pitavala.
• Autentické základy: Scenárista Jaroslav Dietl čerpal náměty ze skutečných archivů pražské kriminálky. Realističnost podpořil i na tehdejší dobu astronomický rozpočet 15 milionů korun, který umožnil náročnou logistiku i stavbu rozsáhlých kulis.
• Ikonické postavy a lokace: Projekt vytvořil archetypy, jako byl rebel v džínové bundě Kamil Hamřík (Pavel Zedníček) nebo lidský náčelník Kubát (Ladislav Frej). Fiktivní sídlo policie si pak filmaři vypůjčili od dejvického Ústavu organické chemie a biochemie.

KE KAFI

Knight Rider: Zběsilé nákupy, utajený hlas a ukradený radar

Co vlastně znamená to podivné slovo

Název seriálu musel v době premiéry znít pro spoustu diváků zhruba stejně srozumitelně jako návod k sestavení jaderného reaktoru. Slovo „pitaval“ totiž označuje sbírku kriminálních případů. Tento termín vznikl už v osmnáctém století a odkazuje na francouzského právníka jménem François Gayot de Pitaval, který jako první začal knižně vydávat sebrané a literárně zpracované soudní případy. Tvůrci tak chtěli hned v názvu chytře naznačit, že divákům naservírují pečlivě vybranou sbírku pražských zločinů.

Patnáct epizod a obří rozpočet

Tento legendární projekt se dočkal celkem patnácti epizod, které byly rozděleny do dvou vysílacích sérií v letech 1982 a 1986. Ačkoliv na obrazovce vypadalo vyšetřování drobných krádeží poměrně skromně a civilně, natáčení spolykalo na tehdejší dobu naprosto astronomických 15 milionů korun československých.

Jen pro představu, v dnešních cenách by takový účet dělal zhruba 180 milionů korun. Obrovské částky padly nejen na stavbu kulis v ateliérech, ale především na složitou logistiku, stovky komparzistů a nutné pronájmy policejní techniky.

Dietlův tajný přístup do archivů

Zárukou kvality byl v tomto případě legendární scenárista Jaroslav Dietl. Aby příběhy působily naprosto autenticky, neseděl doma a nevymýšlel si z prstu. Produkci se tehdy podařil husarský kousek a vyjednala mu exkluzivní přístup do skutečných archivů pražské kriminálky.

Dietl tak dlouhé týdny pročítal reálné spisy, studoval policejní protokoly a z nich následně tvořil scénáře. Skutečné případy samozřejmě literárně upravil, změnil jména a přidal dramatické linky, ale samotné jádro každého zločinu vycházelo z tvrdé pražské reality.

Kde vlastně sídlila slavná pátračka

Zatímco interiéry zakouřených policejních kanceláří vznikaly v televizních ateliérech na Kavčích horách, exteriéry budovy, kam kriminalisté každý den hrdě kráčeli do práce, patřily úplně jiné instituci. Štáb si pro natáčení vybral budovu Ústavu organické chemie a biochemie v pražských Dejvicích.

Filmařům se její tehdejší strohý a úřednický vzhled natolik zamlouval, že z ní pomocí pár rekvizit a zaparkovaných žluto-bílých vozů s majáčky udělali fiktivní sídlo obvodní správy tehdejšího Sboru národní bezpečnosti.

KE KAFI

Věřte nevěřte: Falešná pravda a fenomén Jonathan Frakes

Nejslavnější knír a džínová bunda

Každá správná kriminálka potřebuje svého rebela a tady se jím stal Kamil Hamřík v podání Pavla Zedníčka. Jeho postava s ikonickým knírem a neodmyslitelnou džínovou bundou se stala naprostým hitem. Zatímco ostatní kolegové chodili v nudných oblecích a tvářili se úřednicky, Hamřík působil jako zjevení. Pro tehdejší divačky to zafungovalo jako obří magnet a Zedníček se stal sexsymbolem, po kterém se fanynky sápaly rychleji než nakupující po zlevněném másle v ranní akci.

Náčelník, který nekřičel a byl fér

V tehdejší československé televizní produkci bylo zvykem, že každý vedoucí pracovník musel být buď uvědomělý mrzout, nebo arogantní stranický funkcionář. Postava nadporučíka Břetislava Kubáta, kterého si zahrál Ladislav Frej, ale byla naprosto jiná.

Šéf pražské kriminálky byl přísný, ale zároveň nesmírně lidský, klidný a svých podřízených se dokázal kdykoliv zastat. Vytvořil tak archetyp ideálního šéfa, pod kterým by chtěl v tehdejší šedé realitě pracovat snad úplně každý.

Hudba, která se zaryla pod kůži

Úvodní melodii složil Ladislav Štaidl a její syntezátorový zvuk se stal okamžitě poznávacím znamením celého projektu. Napínavý, trochu melancholický a nesmírně chytlavý motiv dokázal diváky vtáhnout do děje ještě předtím, než padlo první slovo.

Je to přesně ten typ hudby, který když slyšíte, okamžitě podvědomě čekáte, že zpoza rohu vyjde Vlastimil Hašek v roli inspektora Pekaře a začne s klidem řešit další drobnou krádež v sámošce.

Zdroj: ceskatelevize, youtube, csfd

Veronika Chomičová

Redaktorka Pátého kafe
Profesionální trenérka AI, která strávila pět let v zákulisí největších vyhledávačů jako Search Engine Evaluator. Její prací bylo učit algoritmy poznat hodnotu od digitálního odpadu. Tuto schopnost nyní využívá k tomu, aby obsah Pátého kafe prošel i tím nejpřísnějším sítem užitečnosti.

🤖 AI nám pomohla s rešerší a gramatikou, ilustrace jsou celé od ní. Sarkasmus a fakta jsou naše.