Sovětské město duchů Pyramiden: Zamrzlý utopický sen za polárním kruhem
Místo, kde sovětský sen zamrzl v čase. Hornické městečko Pyramiden na Špicberkách mělo ukázat světu dokonalou komunistickou společnost za polárním kruhem. Dnes tu potkáte lední medvědy a nejsevernější bustu Lenina na světě. Příběh polárního sídla duchů, které obyvatelé v roce 1998 opustili doslova ze dne na den.
Shrnutí k osadě Pyramiden
- Osadu na norském arktickém souostroví Špicberky založili v roce 1910 Švédové a v roce 1927 ji odkoupila sovětská státní těžební společnost Arktikugol.
- Při letecké havárii u hory Operafjell v roce 1996 přišlo o život všech 141 lidí na palubě, z nichž většinu tvořili horníci z Pyramiden a Barentsburgu spolu se svými rodinami.
- Na centrálním náměstí osady se dodnes nachází nejsevernější busta Lenina na světě.
Kde Pyramiden leží a jak osada získala svoje jméno?
Pokud toužíte po místě, kde lišky dávají dobrou noc a lední medvědi ranní ptáče sežerou, najdete ho na norském arktickém souostroví Špicberky neboli Svalbard.
Zde se nachází osada Pyramiden, která si své jméno nevypůjčila z Egypta, ale z přilehlé hory, která svým tvarem připomíná majestátní pyramidu. Díky Špicberkské dohodě z roku 1920 má sice Norsko nad všemi těmi ledovci svrchovanost, ale ostatní signatářské státy dostaly právo využívat zdejší přírodní zdroje.
Původně osadu v roce 1910 založili Švédové, ale ti po pár letech zjistili, že mrznout u krumpáče není úplně ideální koníček. V roce 1927 mrazivý skanzen odkoupila sovětská státní těžební společnost Arktikugol. Sovětský svaz tím získal možnost legálně zapíchnout svou vlajku na norském území, těžit uhlí a vybudovat tam svou vlastní malou utopii.
Jak vypadal život v Pyramiden během jeho největšího rozkvětu?
V 70 a 80 letech 20. století zažívala osada svůj absolutní vrchol. Na místě zamrzlého nic najednou žila více než tisícovka obyvatel, převážně horníků i s celými rodinami.
Moskva se rozhodla udělat z městečka výkladní skříň sovětského způsobu života a ukázat kapitalistickým sousedům z Norska, jak vypadá pravý arktický luxus. Peníze ze státní kasy tekly proudem a na věčně zamrzlé půdě vyrůstala infrastruktura, o které se jiným polárním osadám mohl jen zdát.
Horníci a jejich rodiny si žili jako v bavlnce. K dispozici měli moderní obytné domy, plně vybavenou nemocnici a monumentální kulturní dům s divadlem i obří knihovnou. Pokud si někdo chtěl po šichtě v dole zasportovat, skočil do nejsevernějšího krytého bazénu na světě nebo zamířil do tělocvičny.
O jídlo bylo postaráno v obří společné jídelně, kde se podávala dokonce čerstvá zelenina z místních skleníků a čerstvé mléko z dobytčáku, kde spokojeně podřimoval skot.
Jaké důvody vedly k uzavření dolů a opuštění města v roce 1998?
Jak už to tak bývá, pohádka o dokonalé komunistické oáze skončila v momentě, kdy došly peníze a zasáhla krutá realita. Po rozpadu Sovětského svazu se ukázalo, že rubat uhlí na konci světa v extrémních arktických podmínkách je finanční černá díra. Postsovětské Rusko marně hledalo prostředky na provoz a těžba byla stále více nerentabilní. Sponzorovat luxusní bazény a skleníky za polárním kruhem už zkrátka neměl kdo.
Poslední ranou pro celou komunitu se stala tragická letecká havárie v roce 1996 u hory Operafjell. Let Arktikugol číslo 2801 se zřítil a o život při tom přišlo všech 141 lidí na palubě, z nichž většinu tvořili právě horníci z Pyramiden a sousedního Barentsburgu spolu se svými rodinami.
Doly tak v roce 1997 definitivně zastavily provoz a na podzim roku 1998 opustili město poslední stálí obyvatelé, kteří za sebou zanechali všechno tak, jak leželo a stálo.
Proč se Pyramiden stalo ideálním „časovým pouzdrem“ a v jakém stavu se město dnes?
Pokud hledáte místo, které dokáže zmrazit čas Pyramiden je absolutní vítěz. Díky extrémním arktickým mrazům a suchému vzduchu se budovy i kompletní interiéry nacházejí v neuvěřitelně zachovalém stavu. Zub času tady narazil na pořádný ledový útes, takže rozklad probíhá tempem šneka na vycházce.
V učebnách stále leží rozevřené knihy na lavicích, v kulturním domě čeká opuštěný klavír na svého pianistu a v bytovkách po obyvatelích zůstal nábytek i osobní věci, jako by si všichni jen odskočili na nákup. Nna centrálním náměstí dodnes neochvějně kraluje nejsevernější busta Lenina na světě, která nepřetržitě shlíží na prázdné ulice.
Co všechno čeká návštěvníky, kteří se do arktické osady duchů vydají?
Dnes potkáte v ulicích Pyramiden zvědavé turisty s fotoaparáty. Bývalá těžařská bašta se proměnila v nejoblíbenější arktické město duchů, kam se dá dostat v létě lodí nebo v zimě po zamrzlých pláních na sněžných skútrech z hlavního střediska Longyearbyenu. Přestože je místo oficiálně opuštěné, úplná pustina to není.
V letní sezóně zde funguje zrenovovaný hotel Tulpan, kde vás přivítají ruskojazyční průvodci se zbraní přes rameno. Kulovnice u pasu tu není pro ozdobu ani pro udržení nostalgické atmosféry, ale jako naprosto nezbytná ochrana před hladovými ledními medvědy, pro které je neopatrný turista ideálním menu.
Pokud vám připadá cesta za zamrzlou sovětskou historií až na polární kruh dlouhá a studená, stačí sednout na vlak a omylem vystoupit v Milovicích.
Pyramiden: Historie arktického města duchů, sovětská těžba a nejsevernější busta Lenina
Pyramiden leží na norském arktickém souostroví Špicberky (Svalbard). Název osada získala podle přilehlé hory tvaru pyramidy. Zakložena byla Švédy v roce 1910, v roce 1927 ji odkoupila sovětská těžební společnost Arktikugol. Na základě Špicberkské dohody z roku 1920 tak Sovětský svaz získal možnost těžit přírodní zdroje a vybudovat své sídlo na norském území.
V 70. a 80. letech 20. století žila v osadě více než tisícovka obyvatel. Městečko sloužilo jako výkladní skříň sovětského způsobu života v Arktidě. K dispozici zde byly moderní obytné domy, nemocnica, kulturní dům s divadlem a knihovnou, nejsevernější krytý bazén na světě, tělocvična, jídelna, skleníky pro čerstvou zeleninu i chov dobytka.
Po rozpadu Sovětského svazu se těžba uhlí stala nerentabilní a chyběly finance na provoz nákladné infrastruktury. Zásadní ranou byla tragická letecká havárie u hory Operafjell v roce 1996, při níž zahynulo 141 lidí, převážně obyvatel Pyramiden a Barentsburgu. Těžba byla ukončena v roce 1997 a na podzim roku 1998 město opustili poslední stálí obyvatelé.
Díky mrazivému a suchému arktickému klimatu probíhá rozklad budov i vybavení extrémně pomalu. V interiérech zůstaly rozevřené knihy, nábytek i osobní věci původních obyvatel. Na centrálním náměstí se dodnes nachází nejsevernější busta V. I. Lenina na světě, která shlíží na dochovaná prostranství osady.
Místo je dnes vyhledávaným cílem turistů, kteří sem přijíždějí v létě lodí nebo v zimě na sněžných skútrech z Longyearbyenu. V letní sezóně funguje zrenovovaný hotel Tulpan. Průvodci se v osadě pohybují se střelnou zbraní, která je nezbytnou ochranou před přítomností ledních medvědů.
Zdroj: pasapusu, wikipedia, svalbardmuseum
Redaktorka Pátého kafe
Profesionální trenérka AI, která strávila pět let v zákulisí největších vyhledávačů jako Search Engine Evaluator. Její prací bylo učit algoritmy poznat hodnotu od digitálního odpadu. Tuto schopnost nyní využívá k tomu, aby obsah Pátého kafe prošel i tím nejpřísnějším sítem užitečnosti.
🤖 AI nám pomohla s rešerší a gramatikou, ilustrace jsou celé od ní. Sarkasmus a fakta jsou naše.
