Vesničko má středisková: Zajímavosti o kultovní české komedii
Vesničko má středisková je povinná lobotomie českým humorem, u které polovina národa slzí dojetím a druhá cituje hlášky i ze spaní. Menzel se Svěrákem v roce 1985 natočili film socialistické idylky z JZD plného traktorů a bahna. Příběh mentálně zaostalejšího Otíka a cholerického Pávka neskončil v propadlišti dějin jako zbytek tehdejší agitace, ale stal se z něj nesmrtelný kult.
📼 SOUČÁST SPECIÁLU: PITVA TELEVIZNÍCH LEGEND
Tento článek je součástí naší rubriky, kde pitváme televizní hity našeho mládí. Zjistěte, jaké drby a bizáry se skrývaly za kamerou vašich oblíbených pořadů.
CHCI DALŠÍ DRBY ZE SERIÁLŮ →Jak speciální umělý chrup a obří sluchátka stvořily legendárního Otíka?
Když Zdeněk Svěrák psal scénář, měl před očima typické české figurky z vesnice. Jenže Jiří Menzel udělal při obsazování hlavních rolí takový tah, nad kterým tehdy všichni jen kroutili hlavou.
Do role mentálně zaostalého, ale dobráckého Otíka Rákosníka obsadil maďarského herce Jánose Bána. Ten přitom neuměl česky ani slovo. Své repliky se musel učit čistě foneticky, což ve výsledku celému filmu neuvěřitelně pomohlo. Bánova přirozená izolace od zbytku štábu dodala postavě Otíka přesně tu správnou dávku zranitelnosti, kterou by český herec jen těžko předstíral.
János Bán navíc pro roli obětoval svůj vzhled, protože mu maskéři museli vyrobit speciální umělý chrup, aby Otíkův výraz působil ještě prostším dojmem. Obří sluchátka, která Otík nosí na uších, byla zase nápadem samotného režiséra Menzela, který tak chtěl vizuálně zdůraznit Otíkovo odříznutí od reality okolního světa.
Aby byl kontrast dokonalý, Menzel k němu jako parťáka posadil hlučného, výbušného, ale v jádru lidského Mariana Labudu.
Chemie mezi slovenským řidičem Pávkem a maďarským závozníkem Otíkem zafungovala na první dobrou, i když Labuda měl zpočátku z role obavy. Traduje se, že Marian Labuda byl nejdříve uražený, když mu režisér roli nabídl, protože si myslel, že Menzel v něm vidí jen tlustého zuřivce.
Kolikrát se musela opakovat slavná scéna s doktorem Hrušínským v příkopu?
Vesničko má středisková vznikla za hluboké normalizace, kdy většina tehdejších filmů z vesnického prostředí musela povinně oslavovat úspěchy tehdejšího zřízení a plnění plánu.
Menzel se Svěrákem se na to ale vykašlali. Místo toho ukázali venkov takový, jaký opravdu byl. Plný lidských slabostí, nevěry, sousedské závisti, ale i neobyčejné solidarity. Celý děj se natáčel v malebné obci Křečovice, která se stala dalším neoficiálním hrdinou filmu. Místní obyvatelé dodnes vzpomínají, jak jim filmaři na několik měsíců obrátili život vzhůru nohama, a mnozí z nich si ve filmu zahráli jako komparz.
Každá postava v mikrosvětě má své pevné místo. Žárlivý Turek, který neustále hlídá svou záletnou ženu, nebo cholerický zootechnik Kašpar. Postavu žárlivého řidiče náklaďáku Turka hrál Petr Čepek. Scéna, kdy Turek honí s puškou v ruce milence své ženy, patří k vrcholu filmu.
Na druhé straně barikády stojí doktor Skružný v podání Rudolfa Hrušínského, který raději recituje básně a kochá se českou krajinou, než aby sledoval silnici před sebou. Málokdo ví, že scéna s autem v příkopu se musela několikrát opakovat, protože režisér chtěl mít absolutně dokonalý záběr na Hrušínského zasněný výraz.
Stvořil filmovou legendu omyl?
Zdeněk Svěrák byl tehdy vedením Filmového studia Barrandov požádán, aby napsal krátký text jako výplň pro jakýsi sborník. Svěrák se ale přehlédl v zadání a omylem napsal plnohodnotný filmový námět o řidiči a jeho zaostalém závozníkovi. Když si to na Barrandově přečetli, okamžitě pochopili, že mají v rukou zlato, a donutili ho napsat kompletní scénář. Svěrák se při psaní inspiroval skutečnými lidmi, které potkával na své chalupě.
Nesmíme zapomenout ani na další nezapomenutelné postavy, jako je starý pan Kalina v podání Miloslava Štibicha nebo pražský malíř Ryba, kterého hrál sám Zdeněk Svěrák.
Postava malíře Ryby skvěle ukazuje tehdejší kontrast mezi městskými chalupáři a rázovitými domorodci, kteří na pány z Prahy koukali tak trochu skrz prsty. A co teprve akademický malíř a jeho věčné opravování starého domu, které spíš připomínalo nekonečnou destrukci.
Vyfoukli družstevníci Oscara Hollywoodu?
Že se film povedl, věděli diváci v Československu okamžitě po premiéře. Do kin jich proudily miliony a hlášky jako „Slezte z toho lustru, Donkichoti“ nebo „Vy jste se zase kochal, pane doktore“ okamžitě zlidověly. Film dokázal něco mnohem většího, protože dokázal prorazit tehdejší železnou oponu a oslovil publikum v zahraničí, které nemělo o reáliích tehdejšího venkova ani páru.
V roce 1987 byl film nominován na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Celý štáb tehdy s napětím sledoval, jestli se Menzelovi podaří zopakovat úspěch jeho staršího snímku Ostře sledované vlaky.
Jiří Menzel dokonce osobně odcestoval do Los Angeles, kde se zúčastnil slavnostního ceremoniálu. Zlatou sošku sice nakonec domů nepřivezl, protože ho tehdy porazil silný dánský snímek Babetina hostina. Československá kinematografie měla zkrátka vždycky neuvěřitelný dar propojovat geniální lidské příběhy s naprosto šílenými vizuálními nápady, což dokazuje i masožravá bestie z laminátu a Švankmajerovo umění.
Maďarskej Otík, přehlédnuté zadání a jízda v příkopu
Jiří Menzel šokoval obsazením maďarského herce Jánose Bána, který neuměl česky ani slovo a repliky dřel čistě foneticky. Bánova izolace od štábu dodala Otíkovi autentickou zranitelnost. Maskéři mu vyrobili speciální umělý chrup pro prostší výraz a obří sluchátka vymyslel sám Menzel, aby vizuálně podtrhl Otíkovo odříznutí od reality okolního světa.
Celá tahle filmová legenda vznikla kvůli chybě. Vedení Barrandova chtělo po Svěrákovi krátký text jako výplň do jakéhosi sborníku. Svěrák se ale totálně přehlédl v zadání a omylem napsal plnohodnotný filmový námět o řidiči a závozníkovi. Dramaturgové hned poznali, že drží v rukou zlato, a dokopali ho k napsání celého scénáře.
Celý film se natáčel v malebné obci Křečovice, kde si spousta místních zahrála v komparzu. Slavná scéna, kdy Rudolf Hrušínský jako pan doktor skončí s autem v příkopu, se musela opakovat hned několikrát. Režisér Menzel byl neústupný a chtěl mít absolutně dokonalý záběr na doktorův zasněný a kochající se výraz.
V roce 1987 film dokázal prorazit železnou oponu a vysloužil si nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Jiří Menzel dokonce osobně odletěl na ceremoniál do Los Angeles. Zlatou sošku mu sice nakonec těsně vyfoukl dánský snímek Babetina hostina, ale miliony diváků v kinech a zlidovělé hlášky to filmu už dávno vynahradily.
Zdroj: csfd, wikipedia, youtube
Redaktorka Pátého kafe
Profesionální trenérka AI, která strávila pět let v zákulisí největších vyhledávačů jako Search Engine Evaluator. Její prací bylo učit algoritmy poznat hodnotu od digitálního odpadu. Tuto schopnost nyní využívá k tomu, aby obsah Pátého kafe prošel i tím nejpřísnějším sítem užitečnosti.
🤖 AI nám pomohla s rešerší a gramatikou, ilustrace jsou celé od ní. Sarkasmus a fakta jsou naše.
