Nejtajemnější kniha světa a magické šílenství na dvoře Rudolfa II
Pokud si myslíte, že vaše poznámky z pondělní porady vypadají nečitelně, Voynichův rukopis vás rychle vyvede z omylu. Tato tajemná kniha je plná nakreslených adonisů, neexistujících kytiček a neznámého písma dokonale zamotala hlavu alchymistům na dvoře Rudolfa II a dodnes nad ní bezradně krčí rameny i ty nejchytrější superpočítače.
Čím je Voynichův rukopis tak výjimečný?
Tento literární úkaz je absolutní unikát především proto, že je napsán kompletně neznámým písmem a v jazyce, kterému nerozumí vůbec nikdo na této planetě. Místo klasického obsahu nabízí šest vizuálně divokých sekcí.
V botanické části najdete kresby divných rostlin, v astronomicko astrologické části se to hemží zvěrokruhem a slunečními diagramy a v balneologické sekci dovádějí nahé ženy v podivných zelených lázních propojených trubkami. Vše pak doplňuje kosmologický oddíl s kruhovými diagramy, farmaceutická část plná kořenů a nádobek a nakonec sekce receptů obsahující jen krátký odstavec textu označené hvězdičkami.
Jaký je prokazatelný věk historie rukopisu?
Laboratoř na Arizonské univerzitě vzala v roce 2009 kousek pergamenu a metodou radiokarbonového datování zjistila, že zvířata na jeho výrobu položila život někde mezi lety 1404 a 1438.
Chemická analýza potvrdila, že inkoust byl na pergamen nanesen nedlouho po jeho dokončení. Tento vědecký fakt z rukopisu dělá nepříjemné zrcadlo všem milovníkům konspiračních teorií, protože vyvrací báchorky o slavných autorech. Roger Bacon byl v té době už víc než století po smrti a Leonardo da Vinci se naopak ještě ani nenarodil.
Jaká byla jeho cesta přes dvůr císaře Rudolfa II.?
Česká stopa začíná u milovníka záhad císaře Rudolfa II. Ten za tuto divnou knihu podle dochovaného dopisu vysázel astronomických 600 dukátů. Kupcem byl nejspíš alchymista Jacobus Sinapius, který si od císaře půjčil peníze a rukopis nechal na svém panství.
Dalším známým majitelem byl pražský alchymista Georgius Barschius. Ten nad nečitelným textem strávil celé roky a byl z něj tak frustrovaný, že poslal opisy římskému jezuitskému učenci Athanasiu Kircherovi v naději na zázrak.
Po Barschijova smrti knihu zdědil jeho přítel a rektor Karlovy univerzity Jan Marek Marci. Ten ji v roce 1665 nebo 1666 definitivně přibalil do dopisu a poslal Kircherovi do Říma, čímž se česká kapitola tohoto záhadného svazku uzavřela.
Jaké hlavní vědecké i kryptografické hypotézy se snaží vysvětlit jazyk a prapodstatu tohoto textu?
Pokud jde o smysl téhle nečitelné záhady, vědci a kryptologové se dělí na několik táborů, protože každý vidí v textu něco úplně jiného.
První skupina věří v kryptografii a tvrdí, že jde o promyšlenou šifru. Může to být složitá substituční šifra, kde každé neznámé písmeno nahrazuje reálné znaky, nebo steganografie, která ukrývá skutečný význam pod vrstvou zdánlivě nesmyslných symbolů.
Druhá teorie sází na lingvistiku a říká, že text představuje reálný přirozený jazyk. Často se spekuluje o některém z exotických asijských jazyků, který autor zapsal zcela nově vytvořenou abecedou, aby nikdo cizí nerozuměl.
Třetí varianta tvrdí, že celý rukopis je pouhý podvod. Podle této hypotézy jde o propracované středověké falzum plné náhodných shluků znaků bez jakéhokoliv faktického obsahu, které mělo pouze vytáhnout peníze z kapes bohatých sběratelů záhad.
Voynichův rukopis zamotal hlavy lingvistům nečitelným písmem, tajemné megality zpochybňují historii a ukazují neuvěřitelnou technologii.
Jakými moderními metodami včetně umělé inteligence se badatelé pokoušejí rukopis prolomit?
Dneska už na knižní záhadu badatelé nenahlížejí jen s lupou v ruce. Do hry nastoupily superpočítače a pokročilé statistické modely, které zkoumají frekvenci znaků a vnitřní strukturu slov. Vědci zapojují algoritmické dešifrování a umělou inteligenci, která porovnává shluky neznámého písma se stovkami historických i současných jazyků.
AI se například pokoušela zjišťovat, zda nejde o přesmyčky nebo specificky zakódovanou hebrejštinu. Přestože počítače potvrdily, že text splňuje známé lingvistické zákonitosti jako Zipfův zákon, samotný obsah vět stále zůstává nerozluštěný.
Pokud byste si chtěli tento záhadný svazek prohlédnout na vlastní oči, museli byste vyrazit do Ameriky. Originál je od roku 1969 uložen na Yaleově univerzitě v Knihovně vzácných knih a rukopisů v Connecticutu, kde je evidován pod katalogovým označením MS 408.
Voynichův rukopis: Neznámé písmo, radiokarbonové datování, historická stopa a dešifrování
Voynichův rukopis je absolutním unikátem díky použití zcela neznámého písma a dosud nerozluštěného jazyka. Obsahově se dělí do šesti sekcí: botanické s kresbami neznámých rostlin, astronomicko-astrologické s diagramy a zvěrokruhem, balneologické s postavami v lázních, kosmologické s kruhovými schématy, farmaceutické s ilustracemi kořenů a nádob a sekce receptů s krátkými odstavci označenými hvězdičkami.
Radiokarbonové datování provedené na Arizonské univerzitě v roce 2009 určilo vznik pergamenu do rozmezí let 1404 až 1438. Chemická analýza potvrdila přibližně stejně staré stáří inkoustu. Tyto vědecké poznatky vyvracejí spekulace o autorství Rogera Bacona (zemřel před 15. stoletím) nebo Leonarda da Vinci (narozen až v roce 1452).
Císař Rudolf II. zakoupil rukopis za 600 dukátů, pravděpodobně od alchymisty Jacoba Sinapia. Později se stal majitelem pražský alchymista Georgius Barschius, který zaslal opisy jezuitskému učenci Athanasiu Kircherovi. Po Barschijově smrti převzal knihu Jan Marek Marci, rektor Karlovy univerzity, který ji v roce 1665 nebo 1666 odeslal Kircherovi do Říma.
Existují tři hlavní teorie: kryptografická hypotéza považuje text za složitou šifru či steganografii; lingvistická hypotéza jej pokládá za reálný přirozený (např. exotický asijský) jazyk zapsaný neznámou abecedou; hypotéza podvodu jej označuje za středověké či renesanční falzum s náhodnými znaky vyrobené za účelem finančního zisku.
Výzkumníci využívají statistické modely, algoritmické dešifrování a umělou inteligenci k analýze frekvence znaků a porovnávání se známými jazyky (např. fonetické i strukturované kódování hebrejštiny). Ačkoliv výpočetní analýzy potvrdily dodržení lingvistických pravidel (Zipfův zákon), význam textu zůstává nerozluštěn. Originál kódovaný jako MS 408 je uchováván v Beinecke Library na Yaleově univerzitě.
Zdroj: wikipedia, ceskatelevize, medium
Redaktorka Pátého kafe
Profesionální trenérka AI, která strávila pět let v zákulisí největších vyhledávačů jako Search Engine Evaluator. Její prací bylo učit algoritmy poznat hodnotu od digitálního odpadu. Tuto schopnost nyní využívá k tomu, aby obsah Pátého kafe prošel i tím nejpřísnějším sítem užitečnosti.
🤖 AI nám pomohla s rešerší a gramatikou, ilustrace jsou celé od ní. Sarkasmus a fakta jsou naše.
